Memories I

Aneb Jak jsem se dostala do Portugalska

Krásné ránko :) 
za okny se pohybuje pochybná mlha, je chladno a sem tam spadne i nějaká kapka vody. No co naplat podzim už nastoupil v plné polní a tak nezbývá nic jiného, než přeladit šatníky na podzimní barvičky a nezapomenout vytáhnout ty teplé ponožky, které se již těší až je opět obujme a chundelaté svetříky, jež tak dlouho ležely vzadu ve skříni. Při pohledu z okna na toto nevlídné počasí mi vyvstane na mysl otázka: Jak by teď asi bylo v Aveiru? 

photo by: Lukáš Labudek

Jistě se teď ptáte kde vlastně Aveiro leží? Proč zrovna toto místo? Jedná se o Portugalské městečko, ležící u Atlantického oceánu. Místní mu často přezdívají Benátky Portugalska, díky soustavě solných jezírek a kanálu protékajícího městem. Měla neuvěřitelné štěstí, neboť jsem dostala příležitost vyjet na Erasmus právě sem. Ano, pravda, nejprve jsem si chtěla odjet na sever - za "kvalitnějším" vzděláním, ale osud tomu chtěl jinak a moje kroky dovedl do tohoto malebného městečka. Za tuto možnost, jsem neskutečně moc vděčná a děkuji všem, kteří mě podpořili a těm kteří tam sem mnou byli. Pro mě to bylo nejkrásnějších 5 měsíců strávených v cizí zemi. 

Sunset from my second home

Na den kdy jsem nastupovala do letadla směr Porto nikdy nezapomenu. Již v Praze na letišti mi celé moje dušička hlásala, že to bude jeden z nezapomenutelných zážitků. A měla pravdu, jako vždy :) 
Jakmile jsem usedla do pohodlné sedačky zavřeli se mi oči a já si nechala snít jaké to v té jižní zemi bude. Když jsem se probrala, tak jsem zjistila, že už se vznášíme nad zemí...konečně vím jaké to je probudit se v oblacích :) Položila jsem sama sobě otázku: Co vlastně vím o Portugalsku?
1) Lisabon - hlavní město (super 10 bodů)
2) Portské (10 bodů) 
3) Oceán - Pláž ( fajn tak to máme dalších 10 :) )
4) ....no to je asi vše takže moje skóre 30 bodů?? .....no zkrátka, moc toho o této zemi nevím, ale nevadí aspoň budu mít příležitost ji pořádně poznat.... a pak jsem se odebrala opět do říše snů. 

Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem s Leničkou vystoupily z letištní haly v Portu a ustrašeně jsem se rozhlíželi, kudy se vlastně dostaneme na vlak a kde asi tak stojí Lenčin Buddy. Ve chviličce k nám mířil zarostlý klučina s úsměvem na tváři a otevřeným náručí: Welcome in Portugal :) a obě jsme ihned věděli, že vše bude dobré. Segundino a jeho kamarád Luiz se chopili našich zavazadel (neskutečně těžkých) a odvedli nás do vlaku mířícího do Aveira. Cestou jsem se pomaličku oťukávali, zaujalo mne jak jsou oba přívětivý a vstřícní. Každou chvilku jsem také pozorovali měnící se krajinu. A najednou jsme viděli, ten nejkrásnější výhled z okénka:

SEA !!! vykřikly jsme obě....ale kluci nás ihned opravili, že to není moře, ale oceán..první věc, kterou si musíme zapamatovat :D :D bylo nám to však jedno, s nadšením jsme pozorovali obrovské vlny, tříštící se o skaliska.
První noci jsme strávili na hostelu. Ubytování jsem hledali necelé tři dny, o byty nebyla nouze...ale my jsme nebyli jen tak s něčím spokojené...měli jsme prostě moc požadavků. A vyplatilo se nám počkat. Karta štěstěny se na nás opět usmála a my se ocitli v nově opraveném bytě se 4 pokoji. Jeden pokoj byl obsazen již z loňského semestru, další byl zamluvený pro jedno Francouze a zbylé dva pokojíky čekali na nás :) Hezčí dárek k narozeninám, než klíčky od bytu jsem si snad ani přát nemohla.

Tak teď jen vybalit, a hurá na seznamování s novými spolu bydlícími, spolužáky, erasmáky a životem v Portugalsku :)