...exploring, sightseeing, enjoying...
Neděle je od slova nedělat.
V angličtině - Sunday - máme doslovný překlad - Slunný den.
Sluníčko se však nenamáhá vytáhnout paty z pelíšku a tak i na mě dopadla jaká-si lenost.
Z pokoje s vyhrabu až v poledne (zas to křičící břicho), abych mohla vyzkoušet místní fast food GO Falafel na Piccadelly gardens. Prvotní plán byl zakoupit jídlo a pohodlně se usadit na trávě. Když zjišťuji že ten maličký palouček je přehlcen lidmi, tak se začínám modlit, abych nalezla alespoň jedno místečko na přilehlých lavičkách.
Bojuji sama se sebou zda se vrátit na pokoj a nebo se ještě projít. Nakonec zvítězí moje akčnější Já. Sestupuji ulicí dolů se záměrem navštívit pozůstatky Římanů. Zmínka o nich mi vyvolává vzpomínky na Portugalské putování. Proto si to nesmí nechat ujít. Cestou potkávám muzeum umění. "No co! řeknu si "když už jsem tu tak se podívám co vystavují"
Umělec asi ze mě nikdy nebude. Art Museum má však nádhernou atmosféru. Postupně procházím jednotlivými obdobími. Začínám si všímat, že v muzeu je dost dětí. Domnívám se, že se opravdu zajímají o umění. Poté si však všimnu jak na obrazovce telefonu poskakuje pokeball. "Tak tady je zakopaný pes", pomyslím si "žádné umění, ale pokémoni."
Opouštím muzeum a ocitám se přímo před radnicí. Je monumentální. Ani ji nemůžu napasovat do objektivu.
Všude panuje nedělní klid. Angličané opravdu dodržují nedělní den jako den odpočinku (pokud tedy nepočítám piccadelly gardens) Konečně jsem u Castlefield Urban Heritage Park. Jedná se o malý parčík, kam chodí místní chlapci trénovat parkour. Pozoru jejich umění. Je neskutečné co dokáže lidské tělo.
Volnou chůzí se vracím zpátky do centra. Mám tam vyhlídnutou jednu kavárnu. Už nutně potřebuji dobrou kávu. Tak pevně věřím, že mne nezklame. Už vchodové dveře a obsluha mě přesvědčuje, že tady se mi bude líbit. Objednám si americano a k tomu jedno brownies. Usedám ke stolu a potichu pozoruji cvrkot kavárny. Posedávají tu hipstři s notebooky a dokončují práci. Sedí tu i jedna slečna která s perem v ruce sepisuje dopis. Uzavírám se za chvilku sama do sebe, abych mohla vstřeba veškeré dojmy z posledních dnů. Je až neskutečné, že jsem opravdu tady v Anglii! Vychutnávám si kávu i brownies....obojí je naprosto dokonalé.
A teď už jen zamhouřit oko,
odebrat se do říše snů
a nabrat síly na nový týden.
S láskou
A.
Umělec asi ze mě nikdy nebude. Art Museum má však nádhernou atmosféru. Postupně procházím jednotlivými obdobími. Začínám si všímat, že v muzeu je dost dětí. Domnívám se, že se opravdu zajímají o umění. Poté si však všimnu jak na obrazovce telefonu poskakuje pokeball. "Tak tady je zakopaný pes", pomyslím si "žádné umění, ale pokémoni."
Opouštím muzeum a ocitám se přímo před radnicí. Je monumentální. Ani ji nemůžu napasovat do objektivu.
Všude panuje nedělní klid. Angličané opravdu dodržují nedělní den jako den odpočinku (pokud tedy nepočítám piccadelly gardens) Konečně jsem u Castlefield Urban Heritage Park. Jedná se o malý parčík, kam chodí místní chlapci trénovat parkour. Pozoru jejich umění. Je neskutečné co dokáže lidské tělo.
Volnou chůzí se vracím zpátky do centra. Mám tam vyhlídnutou jednu kavárnu. Už nutně potřebuji dobrou kávu. Tak pevně věřím, že mne nezklame. Už vchodové dveře a obsluha mě přesvědčuje, že tady se mi bude líbit. Objednám si americano a k tomu jedno brownies. Usedám ke stolu a potichu pozoruji cvrkot kavárny. Posedávají tu hipstři s notebooky a dokončují práci. Sedí tu i jedna slečna která s perem v ruce sepisuje dopis. Uzavírám se za chvilku sama do sebe, abych mohla vstřeba veškeré dojmy z posledních dnů. Je až neskutečné, že jsem opravdu tady v Anglii! Vychutnávám si kávu i brownies....obojí je naprosto dokonalé.
A teď už jen zamhouřit oko,
odebrat se do říše snů
a nabrat síly na nový týden.
S láskou
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat